Kořeny Body suspension v rituálu O kee pa

Tak se mi konečně někdo ozval ohledně spolupráce, konkrétně Tereza Eleanor Adámková, která neváhala a hned sepsala velice zajímavý článek o počátcích Suspension, nebo-li zavěšování.

 

Obřad O kee pa vykonával indiánský kmen Mandanů, který žil podél břehu řeky Missouri. Máme k dispozici velmi podrobný přehled o jejich životě díky cestovateli Georgovi Catlinovi, který zmíněnou oblast prozkoumával v roce 1832 (tehdy komunita Mandanů čítala kolem dvou až tří tisíc obyvatel). Hlavním záměrem tohoto obřadu, bylo najít vhodného muže k vedení kmene. Důležitou roli v obřadu hraje Velký duch, pomyslný středobod dění. Není to fyzická osoba, nýbrž kult uctívání, jenž dodává účastníkům sílu, a ti mu ji oplácejí oběťmi. Samotný obřad trval čtyři dny. První den hned po východu slunce se muži shromáždili před vigvamem. Muži byli pomazáni jílem různé barvy, v jedné ruce drželi luk a štít a v druhé vak. Když vstoupili do vigvamu, každý zaujal místo u stěny a posadil se. Prvního dne muži seděli podél stěny vigvamu. Uprostřed byl oheň, u kterého seděl průvodce, který vyvolával Velkého ducha. Muži strávili ve vigvamu celé čtyři dny, a nesměli jíst, pít ani spát. Byla to jakási příprava na vrchol obřadu. Mezitím se venku před vigvamem odehrával bizoní tanec okolo Velké kánoe. Tento tanec měl přivolat dostatek bizonů, a tudíž potravy. V den čtvrtý již byli muži připraveni podstoupit velké mučení, které bylo zkouškou Velkého ducha. Do vigvamu přicházeli jak náčelníci, tak i další členové kmene. Náčelníci jen pozorovali průběh, ale ti ostatní měli pomáhat při řezání těla a celkové přípravě zavěšení. Hlavním úkolem celého obřadu bylo způsobit co největší bolest, kterou Mandanové chápali jako zkoušku. Na řadu šli vždy dva účastníci, dvojice se přesunula doprostřed vigvamu a začalo řezání, které vykonávali další dva pomocníci. Jeden řezal nožem a druhý prostrkoval kolíky skrze přední a zadní pažní svaly, také se řezalo na každém prsu a na obou ramenech. Když byli adepti takto připraveni, člověk, který stál na vrcholu vigvamu, pouštěl dolů lano. Toto lano se přivázalo ke kolíkům, které byly provrtány skrz prsa nebo na ramenou. Na nějakých částech těla se ještě na kolíky přivazovaly bizoní lebky, které sloužily jako závaží. Když bylo vše přichystáno, muž stojící na vigvamu začal přitahovat lano, čímž se zkoušení mladíci povznesli tři až čtyři stopy nad zem. Po chvíli je ostatní začali točit dokola. Mladí muži, kteří snášeli obrovskou bolest, začali velice křičet a prosit Velkého ducha o sílu, která jim měla pomoci zvládnout tuto obtížnou zkoušku. Otáčení nepřestalo, dokud neomdleli; až poté byli spouštěni dolů na zem. Celkové zavěšení trvalo přes čtvrt hodiny. K tělům, která ležela na zemi, přistoupil muž, který vyndal kolíky z prsou a zad. Zbylé kolíky zůstaly na svém místě kvůli závaží. Muži, kteří zakoušeli obrovské bolesti, se museli sami zvednout, respektive čekali na sílu, kterou jim dodá Velký duch. Mandanové mu přenechávali celý průběh obřadu: záleželo vždy jen na Velkém duchovi, koho nechá žít a koho ne. Jakmile zkoušený mladík dostal od Velkého ducha sílu, mohl se zvednout a přesunout se k muži, který seděl v jiné části vigvamu. Přisedl si k němu a nechal si useknout malíček jako oběť Velkému duchu. Toto useknutí bylo bráno jako poděkování za to, že zvládli předcházející bolestivou část při zavěšení. V nějakých případech si mladíci nechali useknout ještě ukazováček. Nesměli však přijít o ty prsty, které držely luk. Když šest až osm mladých mužů absolvovalo tuto část, vyšli z vigvamu, kde následovalo zakončení celého obřadu. Muži měli na sobě stále kolíky s bizoními lebkami. Další část rituálu se nazývala poslední závod a byl při něm přítomen celý kmen. Ti, co se účastnili bizoního tance, vytvořili kruh kolem mladíků, kteří stáli okolo Velké kánoe. Každý muž, který vyšel z vigvamu, se koženými opasky za zápěstí na obě strany připoutal ke dvěma cizím mužům. Ti s ním pak začali co nejrychleji běhat. Dav okolo křičel a povzbuzoval, mladíci museli běhat tak dlouho, dokud neomdleli. Ten, kdo omdlel jako poslední, zvládl celou tuto zkoušku nejlépe. Když někdo upadl, byl dokonce vláčen v blátě, dokud neztratil všechna svá závaží, tedy bizoní lebky. V bezvědomí leželi chlapci na zemi a nikdo jim nesměl pomoci, protože vše bylo v rukou Velkého ducha. Pokud někdo nepřežil, říkalo se, že si ho Velký duch vybral pro mimořádný úkol. Jakmile se krvácející muž přes všechny rány a všechnu bolest zvedl ze země, prošel davem do svého vigvamu. Tam byly jeho rány konečně ošetřeny, mohl se napít a najíst. Celý průběh se opakoval, dokud se nevystřídali všichni mladíci. Vše sledovali náčelníci kmene a rozhodovali, kdo tuto zkoušku zvládl nejlépe a ten byl v kmeni povýšen. Jakmile se vyprázdnil hlavní vigvam, zůstal v něm jako poslední průvodce obřadu, který posbíral všechny nástroje. Ty pak byly za účasti celého kmene vhozeny do vody (jako oběti vodě) a tím obřad O kee pa skončil.

Tento obřad, jak můžeme z popisu sledovat, byl velmi vyčerpávající. Už jen příprava byla náročná: znamenala vydržet čtyři dny bez jídla, pití a spánku. Následně mladíci museli podstoupit obrovskou bolest během několika hodin. Jen jeden z nich však mohl tuto zkoušku zvládnout nejlépe, a jemu se poté dostalo vyššího společenského postavení. Ale pro všechny, kteří vydrželi bolest až do konce a přežili, znamenal obřad významný předěl v jejich životě, protože se z chlapců se stali dospělými muži.

(článek sepsala Tereza Eleanor Adámková)

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Comments

comments