Tetování bez strojku – 2. díl – jak na to HANDPOKE.

Rosomák Sibiřský sepsal další, obsahově opět velice povedený článek, tentokrát na téma HANDPOKE. Dozvíte se krok po kroku, jak na ruční tetování v domácím prostředí, což nemá být nabádání, ale především osvěta, protože v dnešní době zkouší tetovat kde kdo, bohužel bez jakýchkoliv zkušeností.

 

Proč vůbec začínat s tetováním jehlou?
Pár důvodů, většinou těch filozofičtějších, jsem již naznačil, a jsou na každém a jeho uvážení. Avšak existují i daleko prozaičtější fakta, proč se zkusit vrhnout zrovna na handpoke.

Nejvíce asi stojí za zmínku, že jehlou se nám nikdy nepodaří kůži rozmasakrovat tak, jak to dokáže strojek s několika vpichy za vteřinu (de facto do jednoho a toho samého místa). S tím souvisí délka hojení, která je při pečlivé a jemné technice s jehlou daleko kratší v porovnání se strojkem. Jehlou nanášíme pouze tolik pigmentu, kolik je třeba, a kůži ničíme daleko méně, takže se takové tetování hojí vlastně jako škrábanec – kolem 1 týdnu je tetování po fázi ozdravného procesu. Berme v potaz to, že vlastní tetování se nehojí týden, ale usazení inkoustu a jeho celistvost se projeví až po několika měsících. Na určitých místech se vytvoří jizvička, které bude také pár měsíců trvat, než se vytratí. Zpravidla je tetování „vyhojené“, pokud inkoust změní barvu a trochu se „roztáhne“, a pokud proti světlu nevidíme na kůži žádné lesklé plochy, které jsou znamením jemné kůžičky, která vyplňuje jizvu.
Další výhodou tetování jehlou je to, že nejsme omezeni ničím, pouze hygienickými podmínkami. Pokud jsme schopni je zajistit, můžeme tetovat bez problémů na předtím nemyslitelných místech. Nejsme omezeni ani akumulátory, ani elektrickou sítí, a to dodává do tetování neuvěřitelnou svobodu.
Za zmínku rozhodně stojí i rituálnost samotného aktu tetování. Ne každý tatér je schopen ji zajistit a ne všichni ji požadují, ale vzhledem k tomu, že se dá tetovat v přírodě (na skále, u rybníku, řeky, v lese), může se tetování rituálem stát. Nechat ozdobit magickým, památečním či jiným tetováním své tělo ve vánku a se sluníčkem nad hlavou je zážitek a budoucí vzpomínka na celý život.
Jehlou je také vhodné tetovat dlaně, prsty, klouby, kolena, chodidla a další místa na těle, které strojek prostě a jednoduše nezvládá. V takových místech inkoust vypadává (co znamená „vypadnutí inkoustu“ si popíšeme v budoucnu) vzhledem k tloušťce a rychlosti regenerace pokožky.

V neposlední řadě můžu zmínit maličkost, která může být pro někoho rozhodující, a to je finanční stránka věci. Nástroje a potřeby k tetování jehlou jsou téměř totožné s těmi, které potřebujete i při tetování strojkem, avšak právě beze strojku. Tím se náklady snižují při startu i o víc, jak o polovinu.
Rozpočet pro všechny potřeby začínajícího tatéra odhaduji kolem 2000,-.

seznam potřeb:

POVINNÉ:
1.) čisté prostředí (bez prachu, s čistým odpadkovým košem, omotané světlo či polštář folií atd atd.)
2.) líh ve spreji na čištění pracovních ploch
3.) desinfekce na kůži
4.) sterilní rukavice
5.) potravinová fólie
6.) obtiskávací tekutina
7.) termokopírovací papír k přenesení vzoru na kůži
8.) kalíšky na barvu čisté
9.) tetovací inkoust
10.) jehly (5rl na jemné linky, 7 a 9rl na střední linky, 9RS na stíny; dají se používat téměř všechny jehly; tyto jsou na handpoke ideální)
11.) vazelína (kokosový olej) k mazání tetovaných míst
12.) čistý kelímek na vazelínu (někomu stačí lžíce vazelíny na folii, ale nedoporučuji, lepí se na ní prach atd!) – na každého tetovaného odebereme sterilním nástrojem či rukavicí z větší nádoby takové množství, které bude pokrývat potřeby po celou dobu tetování – nenabíráme průběžně z velké nádoby! Udržujeme čistotu!
13.) čisté ubrousky (kuchyňské jednorázové papírové utěrky, 3vrstvé)
14.) antimikrobiální mýdlo – na umytí tetování po skončení práce (!!!)
15.) textilní lepící páska náplasťová (v každé lékárně ve špulce; hotové tetování namažeme antimikrobiální mastí, zakryjeme potr. folií a oblepíme důkladně kolem dokola – zamezte jakémukoliv přístupu vzduchu!)
16.) antimikrobiální hojivá mast na poraněnou pokožku (nanášení po omytí a před zalepením, následná péče se provádí jemným mazáním hojícího se tetování; cicaplast baume B5 dražší a kvalitnější varianta, Bepanthen Plus levnější, stačí; vazelínové výrobky nedoporučuji, občas je tetování citlivější a mast může být „tvrdá“. Vazelína však zabraňuje přístupu vzduchu a proto se může někomu osvědčit místo zakrývání fólii)
17.) žiletka na oholení tetovaného místa a jeho okolí

NEPOVINNÉ (aneb podle nosa poznáš kosa):
1.) stojánek na kalíšek barvy
2.) hůlka pro lepší úchop jehly při delším tetování (pro 2h tetování doporučuji alespoň špachtli do krku omotanou papírpáskou) – dle nástroje a čistoty prostředí a pracovních pomůcek, chování během příprav a dalších věcí poznáte celkem jistě, zda je tatér tatérem, a nebo řeznickým pomocníkem
3.) čelovka/vlastní světlo
4.) brašna na tetování (kufr)
5.) nit – na omotání jehly pro lepší a delší distribuci inkoustu při tetování
6.) destilovaná voda nebo zelené mýdlo s pipetou nebo ve spreji (namočení utěrky pro stírání inkoustu a vazelíny pomáhá při práci )
7.) Nesmazatelný fix či inkoustová tužka (pro freehand tetování, doplnění neobtisknuté části vzoru atd.)

Tak. Vše máme nachystáno a připraveno. Očistili jsme čistýma rukama vše, s čím přijdeme do styku v průběhu tetování. Očista má 3 fáze: omytí saponátem (pro zbavení se hrubých nečistot), otření lihem (antimikrobiální účinek) a omotání potravinovou fólií. Preferujeme pracovní desky, židle a další nábytek s povrchy, u kterých se dá hygiena udržovat.

Co dál? Koho můžeme potetovat bez toho, aniž bychom se museli bát špatného výsledku? Někteří jsou natolik odvážní, že začnou rovnou na své noze, ruce či kamarádovi. Pokud to bereme alespoň trochu seriózně, měli bychom si vytyčovat cíle od nejlehčího po ty důležitější, a propracovávat se postupně. Zbrklost je největší líhní špatných tetování, a to musíme mít na mysli.

Nejlepší náhražkou dostupnou téměř komukoliv, jsou prasečí kůže, které se dají sehnat v každém opravdovějším řeznictví s vlastní zpracovatelnou. Objednejte si kůži předem u řezníka, požadujte čisté části bez štětin a poškození pokožky (v ránách se pak usazuje inkoust a ten už nejde vymýt).
Prasečí kůže má největší výhodu v tom, že je velice podobná živé lidské pokožce. Další výhodou je, že si můžete svůj výtvor naložit do lihu, a tak vydrží téměř věčně. Samozřejmě má i určité nevýhody – smrdí a musíte ji před pokusy vypnout pokud možno na trámek či poleno třeba napínáčky. Skutečnou nevýhodou je ale její životnost na vzduchu – pouhých pár hodin, než se z ní stane seschlý pancíř, který se už jehlou nedá propíchnout. Doporučuji ji proto během tréninku promazávat například tělovým mlékem, které jí dodá potřebnou hydrataci. Vazelína pomáhá, ale ne dostatečně. Ve velkých vrstvách zabraňuje viditelnosti a distribuci inkoustu, obaluje jehlu a tak podobně.
Dalšími náhražkami při tréninku je ovoce. Je to nejsnadněji dostupný materiál, avšak jeho vlastnosti jsou hodně daleko od pravé živé kůže. Můžeme na něm trénovat linky a hygienické návyky. Ovoce vhodné je například grep, pomeranč, nebo banán.

Bodat se dá různými způsoby, a žádný není špatně, pokud ovšem nebodáte příliš hluboko. Tetování je vlastně pigment pod svrchní samoobnovovací vrstvičkou kůže ve škáře. Pokud propíchneme i škáru, zaneseme inkoust moc hluboko a hrozí jeho nežádoucí rozpití (buď ihned, nebo postupem času). Tudíž se soustředíme na hloubku vpichů, které by měli mít hloubku teoreticky pouhých pár nanometrů, ale ve skutečnosti musí být hlubší – kůže je elastická a kolem jehly se stahuje, takže inkoust nezanáší hrot, ale jeho stěny. Dáváme si záležet na konzistentním vpichování, které můžeme provádět kolmo (nedoporučuji vzhledem k následné hloubce penetrace jehly), ale také pod určitým úhlem.
Nejdůležitější je osvojení konzistentnosti linek. Tudíž prvními našimi pokusy by měli být rovné čáry – křížky, domečky, srdíčka, sluníčka… Nebude to snadné, inkoust jen tak v kůži nedrží, a proto se nebojte jedno místo projet třeba i 3x, je-li to potřeba. Pokud máte předkreslený a připravený obtisk, naneste obtiskávací tekutinu na předmět a aplikujte vzor. Nechte zaschnout a přetřete vazelínou či krémem. Na obtisk už nepoužívejte líh a snažte se nestírat nic, co zrovna netetujete. Předejdete smazání návrhu a následnému dokreslování rukou nebo přetiskávání, které už nikdy nechytnete přesně. Používejte namotanou nit na jehle, lépe a déle v ní drží inkoust a nemusíte tak často namáčet. Po každém setření je dobré opět namazat tetované místo.
Experimentujte a zkoušejte, hledejte správný úchop, natočení ruky i samotnou techniku. Fantazii a originalitě se v tetování beze strojku meze nekladou.
Neočekávejte, že první výsledky budou nějak ohromující. Tetování beze strojku se každý učí celý život a nejsou v něm stanoveny žádné hranice či omezení. Proto nevzdávejte snahy a nezahazujte trpělivost! Trénink dělá velmistry!

konec druhé části

(článek sepsal Rosomák Sibiřský)

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...

Comments

comments