Lu Morana – příběh teček

Odjakživa se mi líbily „jiné“ věci a „jiný“ vzhled. Už na základní škole jsem propadla stylu grunge a trochu punk. První „bodytuning“ bylo píchání do ušních lalůčků co největší počet naušnic.
Pak ve svých 16ti (90. léta) jsem si splnila svůj velký sen a propíchla si nos. Sama. Samosebou neexistovaly piercingové salony ani se nedalo zde nikde sehnat správné šperky ani nástroje. Tak jsem na to šla po svém… Obyčejnou stříbrnou naušnici pecku jsem naostřila a rvala jí přímo do nosu… trvalo to možná půl hodiny, možná déle… Přijemné to nebylo ale necítia jsem nějakou velkou bolest, prostě determinace a odhodlání bylo veliké 🙂 A povedlo se. Do dneška ten piercing, už s klasickým šperkem, nosím. (Po letech přibyl nostril z druhé strany a septum – obojí vlastnoručně).
Pak jsem měla několik let pauzu – to jsem uvažovala o tetování ale řekla jsem si že až budu opravdu jistá co a kde chci tak až pak do toho půjdu. Bylo mi jasné od začátku, že nechci jen ozdobu ale něco víc čili kérku s významem (jo, dnes moje oblíbená otázka „a jaký to má význam?“ hehe).
Mezitím byl piercing pupíku. Ano, v době kdy se stal moderní ale šly jsme do toho spolu se ségrou a proto i ten hloupý pupík dodnes mám a je to taky významné.
Poté přišel den, kdy už jsem věděla, že se blíží čas prvního tetování. Měla jsem vybraný motiv. Nic jiného to být nemohlo než mystický symbol archanděla Gabriela (musím zde uvést, že andělé jsou odjakživa moje vášeň ALE nejsem nábožensky založená ani trochu).
Pak už to šlo dost rychle: další Gabrielův symbol, dvě hvězdy (jedna double nautical), symbol planety Uran, mystický symbol měsíce, obrázek anděla a naposled, čili v lednu 2017 na svoje narozky, jsem si nadělila překrásného Gabriela samotného.
Mezitím jsem objevila kouzlo repliky hodinek handpoke. Bohužel, na kreslení jsem totálně levá… Ale miluju tečky a tak jsem rozjela tečkování na sobě: prsty, horní zápěstí, strana zápěstí. Ale moje v tuto chvíli nejvíce významné tetování jsou taky „pouze“ tři tečky na čele. Udělala jsem si je v den, kdy zemřel můj milovaný pejsek, kterého jsem jako prvního pesana vychovávala od štěňátka a byl opravdu výjímečny. Měli jsme velmi silný a blízký vztah, který trval přes 10 let. Umřel mi takřka pod rukama po operaci. Ten den jsem cítila, že buď skočím z okna, pořežu se nebo zkusím svůj druh terapie skrz bodytuning. A tak na čele vznikly tři tečky, jako památka na Bubáka a coby rituál rozloučení se s ním.
Poté jsem konečně si nechala vytetovat už dlouho chtěného kostlivce který hraje na bubínek. Je na pravém stehnu a myslím, že by mu brzy prospěli kamarádi aby byla celá kapela 😀
Mé kérky zobrazují moje vášně a lásky. Jednou takovou je i hudba. A také Balkán. Tím se dostávám ke svémi (zatím) nejnovějšímu tetování: fragmentu grafiky z prvního CD skupiny Diamusk, projektu mé oblíbené zpěvačky a kamarádky, Adisy Zvekić. Zatím mám jen kontury na levém předloktí a je to hejno letících ptáků. Autorem celé grafiky je výborný bosenský grafik Saša „Sallex“ Perić. Už se těším na pokračování! (hm, vidím to na žebra-bok a stehno…)
Mám samozřejmě další plány. Chci hodně hodně kérek 🙂

Instagram Luci_Ferra

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (2 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...

 

Comments

comments