Článek od Abeho na téma Vikingové a tetování

Úvod
Vikingové jsou dneska populární, Ragnar a jeho seriál i přes historické nepřesnosti zapříčinil hlad po této tematice, takže lidé s nadšením naskočili na severskou vlnu a spolu s tím se i v moderním bodytuningu objevují znaky a designy spjaté s tímto obdobím. Lidé si nechávají tetovat obličeje a postavy válečníků, severské ornamenty, runy, kompasy a podobně, aniž by prověřovali informace valící se z kanálů, prostě vikingové zažívají boom.

 

Dovolil jsem si napsat malého průvodce po často tetovaných symbolech a motivech, odkazujících na staroseverskou kulturu a dobu vikinskou nebo s ní z různých důvodů spojovanou. Mnoho z těchto symbolů si od té doby přivlastnily různé spolky, asi nejvíce je zatížilo nacistické Německo, které se zhlédlo ve starogermánských legendách a mnoha runám a jiným znakům pokřivilo významy. Tady je takový malý rozcestník, který snad napomůže orientaci v rozličných motivech a jejich souvislostech, interpretuje si to stejně nakonec každý sám.

Není mým cílem v jednom článku obsáhnout celou problematiku, je to jen jakýsi zrychlený průvodce, takže budu pro rozšíření k jednotlivým tématům odkazovat na jiné články, weby a autory, především na Tomáše Vlasatého, který se této tematice obšírně věnuje na webu sagy.vikingove.cz (a díky mu za pomoc i při psaní tohoto článku).

Byli vikingové tetovaní?

Pro začátek bych upřesnil slovo viking – toto označení se vžilo pro všechny obyvatele Skandinávie v době vikinské, ale správně je to spíš označení profese – dobrodruha, nájezdníka a svobodného veslaře.

Podle všeho jsou pouze dvě písemné zmínky o tetování v tomto období:

Je to za prvé Ibn Fadlanova Risala (cca 922), jejíž autor píše o Rusech1 s tmavým tetováním od prstů ke krku, které je prováděno hřebíkem a které má tvary stromů a postav. Za druhé je to zpráva o (nejspíše runových) nápisech na trupu Harolda Godwinssona, jehož tělo bylo díky nim rozpoznáno po bitvě u Hastingsu (1066).“2

Co se týče archeologických nálezů, málokdy jsou podmínky natolik příznivé, aby se zachovala i kůže, takže nemáme žádný hmatatelný důkaz o tetovaných Seveřanech, ostatně ani nepotetované kůže se příliš nezachovalo.

Často používaná tematika a její vztah k historii

Rohaté přilby, dvoubřité sekery a kožešiny

Dneska už poměrně vymýcený omyl, nicméně pro jistotu – úder, vedený na přilbu, na níž je upevněno cokoli co ránu zastaví, místo aby sklouzla, vám zlomí vaz nebo přinejmenším výrazně pohmoždí krk. Představa pochází z Wagnerových oper, kde měly rohy bojovníkům přidat na hrozivosti.

Dvoubřité sekery nechme trolobijcům, obouruční sekery se sice používaly, ale jen s jedním ostřím (zato třeba 25 cm dlouhým).3 Kožešiny se tak nějak automaticky přidružují k představě barbarů ze severu, ale ve skutečnosti vlněná látka hřeje víc a když zmokne, neztěžkne tolik. Kožešiny sice hrají v severském válečnictví jistou úlohu, ale týká se to především kultických válečníků boha Ódina – berserků a ulfhednů, kteří byli spojováni se šelmami a ze zvířecích kožešin čerpali zvířecí sílu během rituálů, zřejmě však ne během skutečného boje.

Vegvísir – severský kompas

Tento dnes velmi oblíbený symbol nepatří mezi symboly používané v době vikinské, vznikl až mnohem později, zřejmě během 19. století, jakožto čarodějnický symbol.4

Thorovo kladivo – mjollnir

Zřejmě nejčastější symbol spojovaný s tímto obdobím, zbraň boha Thora, bájný Mjöllnir, který bylo možno uzvednout jen v rukavicích a jímž ryšavý bůh pobíjel obry. Objevuje se poměrně často jako amulet, převážně v ženských hrobech. Přestože působí jako maskulinní válečnický aspekt, byl tento symbol zřejmě civilnější, než se předpokládá, Thor byl převážně bohem obyčejných lidí a sedláků, přestože měl i silný válečnický aspekt, což ale v severském pantheonu není neobvyklé. Pro válečníky zde byla zřejmě příhodnější božstva – vychytralý bůh Ódin nebo starší Týr, který přišel o jednu ruku.

Runy

Dnes se s oblibou při tetování sahá k runám, ve kterých si dotyční nechávají tetovat nápisy, hesla, citáty, jména dětí a podobně. Runová abeceda, nazývaná futhark, se také používá k věštění a jednotlivým symbolům jsou v této souvislosti přisuzovány také různé významy a vlivy, což dnes přidává runám na mystice.

Runy byly ve Skandinávii v době vikinské docela určitě používány, jednalo se o mladší futhark, který byl oproti staršímu zkrácen a jedna runa často vyjadřovala více písmen. Nalézáme je nejčastěji na runových kamenech, které jsou rozesety po celé Skandinávii a většinou jsou vztyčeny na památku lidí a událostí, runový nápis pak stručně popisuje o koho nebo co se jedná a často i kdo kámen vztyčil.

Máme také případy runových dřívek (zřejmě obchodních) a občas jsou nápisy nalézány i na předmětech, denní potřeby, např. na jednom hřebeni se našel nápis „hřeben“. V Konstantinopoli je na podstavci sochy lva runový nápis, který tam zanechal Halfdan, zřejmě člen varjažské gardy.5 Pokud se jedná o „kouzelné“ runové nápisy či znaky, prakticky vždy byly skryté. Slovo runa znamená tajemství, a proto nebylo záhodno, aby protivník či nepřítel znal aplikované kouzlo. Runy posilující meče tak byly skrývány do pochev či na záštitu, runy pro úspěch v zápasu si zápasník psal do bot a runu pro milostný úspěch pod postel.

Do run jsou dnes často přimíchávány znaky z tolkienových trpasličích run, které z futharku vycházejí, občas se objevují smíchaniny znaků z různých runových kamenů a aby toho nebylo málo, přepisují se hesla z angličtiny, která mají často zdvojená písmena, která se ale při psaní run nezdvojují a zůstávají jako jeden znak. Sám se ve všech pravidlech, která runy doprovází přesně nevyznám, runotepec taky nebylo obyčejné povolání, ale dotyčný se vzhledem k tajemnému umění které ovládal těšil úctě a vážnosti.

Všem zájemcům o runy doporučuji si před tetováním přečíst některou z uvedených knížek a ideálně si nechat vytoužený nápis přeložit do staroseverštiny a přepsat někým, kdo runy ovládá, budete pak vědět, že máte v mezích možností autentický nápis a ne ekvivalent čínské polívky.6

Černé slunce blacksun

Tento symbol se nachází na hradě Wewelsburg, Himmlerově nacistickém sídle, na podlaze místnosti zvané Obergruppenführersaal. Žádné ranější vyobrazení v této podobě mi není známo, ale inspirací mohly být spony pocházející zřejmě z období někdy před stěhováním národů, které byly nalezeny v ženských hrobech.

Svastika

O tomto symbolu toho bylo napsáno mnoho, často se opakuje mylná pověst, že pravotočivá svastika je špatná a levotočivá svastika je dobrá, nicméně faktem je, že se nejrůznější modifikace svastiky vyskytují takřka od úsvitu lidstva, v rozličných kulturách, často spojená se slunečním kotoučem a jeho božstvy.

Doba vikinská nebyla výjimkou, motiv svastiky zde nacházíme hojně, stejně jako na slovanských a baltských teritoriích.

Kolovrat

Víceramenná verze svastiky, vyskytující se mnohem řidčeji než dnes a v různých obměnách.7

Valknut

Symbol v nejznámější poobě tří propletených trojúhelníků, který je obvykle spojovaný s bohem Ódinem a kultem mrtvých. Ve skutečnosti se symbol objevuje v různých variacích na rozličných každodenních předmětech, což spíše naznačuje civilnější význam.8

Yggdrasil vs Strom života

Často opakovaný symbol stromu se symetricky rozmístěnými větvemi a kořeny, občas propletenými, je často vydáván za Yggdrasil, strom na němž po devět dní visel Ódin, aby získal tajemství run. Nicméně tato interpretace je moderní a z doby vikinské podobný symbol neznáme.

Moderní pohled na dobová tetování

Pokud se budeme bavit o tetování u Seveřanů v době vikinské z hlediska důkazů, v dnešní době žádné nemáme a tím pádem není na čem stavět rekonstrukci. Pokud se odrazíme od zmínky od Ibn Fadlana a rozhodneme se, že chceme věřit v potetované vikingy, protože nám tetování k divokým germánským válečníkům pasuje, tady je můj pohled na to, jak by asi mohla vypadat.

Metoda

Chceme-li mluvit o autentickém tetování, je dobré začít u metody – moderní strojek zřejmě není nejvěrnější dobová technika, takže jako nejlepší se mi jeví různé varianty handpoku nebo vyšívaného tetování. Kam až v autenticitě si troufne zajít je na každém jednotlivci – tetování kostěnou jehlou a barvou ze sazí asi nebude nejhygieničtější možnost a jakékoliv tehdejší materiály nemohly ani náhodou splnit dnešní normy, ale historii to bude zřejmě blíž než sedmička liner na nerezové násadě. Výhodou těchto technik je, že se dají provádět takřka kdekoli a můžete tak spojit zážitek – nebo chcete-li rituál – s obrazem v kůži. Ovšem kvalita a stálost moderních barev je oproti doma namíchaným směsím nesrovnatelná, nakonec tedy zase záleží na nositeli, jaké faktory jsou pro něj důležité.

Styl

Celkem jistá věc je ta, že tetování byla „plochá“ – nebyly zde plynulé přechody, kterých se dá dosáhnout jen malými svazky dnešních jehel. Nicméně přechodů, a pořád z jisté vzdálenosti velmi plynulých, se mohlo dosahovat dotworkem. Samozřejmě lidi jsou různí, takže jistě kombinace různých stylů i velikostí – černý linework ornamentů, kombinovaný uvnitř s čarami či tečkami jako výplní, možná s několika doplňkovými barvami – nejspíš modrou a zelenou. Tyto tmavé barvy konečně zmiňuje i Ibn Fadlan. Velké plochy využívaly kontrastu černé a bílé (nepotetované kůže), možná i inverzních motivů. Samozřejmostí byly nápisy a léčivá tetování, podobně jako měl vedle páteře zmrzlý Ötzi.9

Motivy

Poměrně časté mohly být motivy podobné těm na runových kamenech a dřevořezbách – mytologické či vzpomínkové výjevy figur prolínajících se s monstry a ornamenty, popř. runovými nápisy, které mohly upomínat mrtvé kamarády nebo prožité slavné události. Ornamentika, kterou sytili Seveřané své okolí se dle mého projevovala i zde a pro lidi s takovou prostorovou představivostí, uvyklým stavět dokonalé lodě, nebyl problém vymyslet a zrealizovat velké ornamentální koncepty.

Vzhledem ke kastovním rozdílům ve staroseverské hierarchii mohlo tetování určovat příslušnost k jisté skupině, např. posádky lodi, bojového bratrstva nebo tak mohli být značkováni otroci. Z trochu jiné strany bodytuningu – někteří muži si nechávali do předních zubů vysekávat vodorovné linky, které byly posléze vybarveny10. Zatím, pokud vím, není znám přesný význam těchto linií, ani jejich souvislost s některou ze skupin obyvatelstva, byť se spekuluje o značkách pro nějaké výlučné válečné bratrstvo.

Dalším tématem, který se nabízí jsou mytologické motivy – bohové – patroni a ochránci lidí a jejich symboly, zřejmě podobně jako u dřevořezeb, stylizované postavy či tváře, které však i na malém prostoru překypují emocemi.

Na runových kamenech často nacházíme motivy lodí, najdeme je v pohřebních mohylách, najdeme je v půdorysu dlouhých domů i hrobek. Drakkar je symbol doby vikinské, prostředek expanze i obchodu, technologie, která jim pomohla ovlivnit svět. Dle mého historicky případný motiv, jen v našem vnitrozemském státě je dost těžké si tento vztah představit. Nicméně obchodní říční lodě s hadími hlavami na přídích pronikaly hluboko do vnitrozemí a pokud si někdo chce k lodím vytvořit vztah, z polského Wolinu pravidelně vyrážejí historické repliky drakkarů a snekkarů na Baltské moře.11

Inspirace

Výtvarné styly doby vikinské

Staroseverské animální (zvířecí) ornamenty jsou obecně dost známé, méně lidí už ví, že to nebyl náhodný mix zvířat a propletenců, ale že se řídily nějakými pravidly a také módou. Často jsou tyto ornamenty mnohem sofistikovanější, než bychom dnes řekli a jsou v nich rafinovaně skryty různé mytologické postavy a události. Opět jsou lidé mnohem povolanější než já, takže doporučuji web Jonase Lau Markussena (http://jonaslaumarkussen.com/), kde autor vytvořil výborný přehled jednotlivých stylů včetně ukázek a datací (mimochodem věnuje se tam i mladšímu futharku, pro základní přehled výborným způsobem). Také je možné od něj získat přehlednou publikaci s názvem Anatomy of viking art, což doporučuji každému umělci, který koketuje s tímto druhem designu.

Další tvůrci vikinských tetování

Zásadní jméno, které zde musí určitě zaznít je Peter Blackhand Madsen, který dle mého ve svém oboru nemá konkurenci a to díky skvělé kompozici a využití těchto motivů v souladu s lidskou anatomií, viz jeho Facebook https://www.facebook.com/blackhandnomad/. Za uvedení stojí také Badger King Tattoo, viz https://www.facebook.com/pg/madferretforge/. Z českých tatérů bych rád zmínil Raven from the North, který tvoří v historickém duchu, jeho práce naleznete tady: https://www.facebook.com/ravenfromthenorth/

Info o autorovi:

Lidi mě znají pod přezdívkou Abe, používám pseudonym Czart, kreslím co mě baví a baví mě historie, věnuju se reenactmentu období raného středověku a historickému šermu, takže jak už to tak bývá, promítá se mi to i do tvorby.

Další velkou inspirací jsou pro mě fantasy a sci-fi světy, vyzdvihl bych Warhammer, knihy od A. Sapkowského, N. Gaimana a třeba i Asfalt Štěpána Kopřivy, zplozenci pekel a stvoření chaosu mají pořád velký potenciál, z kterého se dá čerpat.

Jako pomalý vzdělávací program si kreslím komiks na základě islandské Ságy o Grettim, vyprávění příběhu je úplně odlišná disciplína než jednotlivé motivy a nutí mě to kreslit i věci nebo akce, které by mě třeba jinak nenapadly. Ostatně některé ilustrace k tomuto článku pochází z něj.

Preferuju černobílou kresbu, donedávna mi byly hlavními prostředky tužka a kaligrafický štětec, ale dostal se mi do ruky kreslicí tablet, se kterým se otevřea spousta dalších kreativních dveří, takže v poslední době rozšiřuju své porfolio i o barevné designy, převážně jako motivy na trička.

Občas vezmu do ruky i strojek, to když mě některý z kamarádů poctí důvěrou a vyžádá si můj design do kůže, což mě neobyčejně těší, baví vymýšlet i realizovat a utvrzuje v cestě, která mě naplňuje.

Samozřejmě mé znalosti jsou omezené a stále přichází nové a nové poznatky, takže máte-li nějaké nové informace, budu rád když se o ně se mnou podělíte.

Mou tvorbu najdete zde, prvních pár stran Ságy o Grettim i tetování jsou v samostatných albech:
https://www.facebook.com/czartcraft/

Za fotky díky Šárce: https://www.facebook.com/sarkafoto.info/


1Rusové bylo označení používané jižními národy pro skandinávské kupce a bojovníky.

2Vlasatý, Tomáš (2014). Exkurz do staroseverského tetování. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/tetovani/

3Jak vypadaly velké sekery se můžete podívat ve Vlasatý, Tomáš (2014). Několik poznámek k používání „širokých seker“. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/nekolik-poznamek-k-pouzivani-sirokych-seker/

4Doporučuji článek Tomáše Vlasatého, Vlasatý, Tomáš (2018). Původ symbolu „vegvísir“. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/vegvisir/

5Varjažská garda – císařská stráž, používaná k ochraně panovníků Byzantské říše, sestavovaná ze Seveřanů, kvůli jejich dobré pověsti a chybějícím vazbám na místní obyvatelstvo, které je tak nemohlo využít v politickém boji.

6Např. Magnar Enoksen, Lars (2003). Runy – dějiny, dešifrace, výklad, Praha; Starý, Jiří (2004). Runové písmo. In: Souvislosti: Revue pro literaturu a kulturu, 15/3, Praha, 138-154.

7Opět odkazuji na článek fundovanějších než jsem já, Vlasatý, Tomáš (2019). Hledání původu „kolovratu“. In: Projekt Forlǫg: Reenactment a věda [online]. [cit. 2019-09-12]. Dostupné z: http://sagy.vikingove.cz/hledani-puvodu-kolovratu/

8Pro zájemce doporučuji tento přehled, který vytvořila skupina Marobud

9Rychlík, Martin (2014). Dějiny tetování, Praha.

10O této tělesné modifikaci více v: Arcini, Caroline (2005). The Vikings bare their filed teeth. In: American Journal of Physical Anthropology 128(4): 727-33.

11Neváhejte zkontaktovat skupinu Flotu Jarmeryka

1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (3 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Comments

comments